Dne 26. listopadu 1939 se stala pohraniční vesnice Mainila na Karelské šíji dějištěm události, která rozhodla o osudu tisíců vojáků a civilistů na obou stranách sovětsko-finské hranice. Sedm dělostřeleckých výstřelů tzv. Mainilského incidentu, které podle sovětského tvrzení zabily čtyři a zranily devět rudoarmějců, se stalo záminkou k zahájení tzv. Zimní války. Dnes je incident v Mainile řazen mezi klasické případy operace pod falešnou vlajkou, srovnatelné s německým útokem na vysílačku v Gliwicích téhož roku.
Vztahy mezi Sovětským svazem a Finskem byly na podzim 1939 formálně upraveny hned několika smlouvami. Tartuskou mírovou smlouvou z roku 1920 a pakty o neútočení z let 1932 a 1934. Moskva nicméně dlouhodobě usilovala o posunutí hranice na Karelské šíji dále od Leningradu, jehož předměstí ležela pouhých třicet kilometrů od finského území. Jednání vedená sovětskou stranou s finskými zástupci Väinö Tannerem a Juho Kustaa Paasikivim v průběhu podzimu 1939 nepřinesla shodu.
Mainilský incident a sovětská agrese
Podle sovětské verze, publikované formou diplomatické nóty a v listu Pravda, došlo 26. listopadu ve 15:45 k neočekávané dělostřelecké palbě z finského území směrem na sovětské jednotky u vesnice Mainila. Sovětská strana uvedla, že bylo vypáleno sedm ran, přičemž zahynuli tři vojíni a jeden poddůstojník a zraněno bylo dalších devět osob. Moskva zdůraznila, že sovětské jednotky na provokaci záměrně neodpověděly palbou.
Finská strana odpovědnost okamžitě odmítla. Tři finské pozorovací hlídky zaznamenaly dopady střel a odhadly, že k explozím došlo přibližně 800 metrů uvnitř sovětského území – tedy mimo dostřel finského dělostřelectva rozmístěného v dané oblasti. Finsko navrhlo zřízení společné neutrální vyšetřovací komise, Sovětský svaz však tuto nabídku odmítl a 29. listopadu přerušil diplomatické styky. O den později, 30. listopadu 1939, zahájila Rudá armáda první útoky zimní války.
Otázka, kdo skutečně vypálil ony osudové výstřely, zůstávala dlouho předmětem sporu, po skončení studené války se však situace s důkazy vyjasnila. Finští i ruští historici, včetně finského badatele Jariho Leskinena, později doložili z dostupných archivních materiálů (mimo jiné z pozůstalosti stranického funkcionáře Andreje Ždanova), že incident byl zinscenován sovětskou stranou s cílem vylíčit Finsko jako agresora. Dokumenty jednotek dislokovaných v oblasti neobsahovaly žádný záznam o bojových ani nebojových ztrátách v daný den, ani zmínku o finské dělostřelecké palbě. Sám Nikita Chruščov později ve svých pamětech uvedl, že palbu zahájily sovětské jednotky pod velením armádního generála Grigorije Kulika, byť podle jeho slov přesný sled událostí nedokázal potvrdit. Boris Jelcin coby první ruský prezident zimní válku v roce 1994 oficiálně označil za válku za sovětskou agresi.
Tvrdě zaplacené vítězství SSSR
Zimní válka, jež z mainilského incidentu vzešla, trvala 105 dní a i přes konečné vítězství si vyžádala od Sovětského svazu nečekaně vysokou daň. Podle wikipedie se sovětské ztráty na životech pohybují v rozmezí 127 000 až 168 000 padlých a nezvěstných, k tomu přibližně 189 000 až 208 000 zraněných či nemocných (z toho nejméně 61 500 případů omrzlin a jiných onemocnění). Číslo bylo dlouho předmětem sporů, kdy sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov bezprostředně po válce přiznal téměř 49 000 padlých, a teprve odtajněné archivy z roku 1993 odhalily reálný rozsah ztrát na úrovni 127 000 mrtvých a nezvěstných. Materiální ztráty Rudé armády zahrnovaly podle různých odhadů 1200 až 3500 tanků a obrněných vozidel a 261 až 515 letadel.
Finské ztráty byly řádově nižší, což ostatně dokládá i nepoměr sil během konfliktu. Sovětský svaz nasadil proti finským 300 000–340 000 vojákům síly v rozmezí 425 000 až 760 000 mužů, přičemž měl až stonásobnou převahu v tancích a třicetinásobnou v letadlech. Finsko přišlo o 26 000 padlých a nezvěstných a přibližně 44 000 zraněných, materiální ztráty čítaly 20 až 30 tanků a 62 letadel.
Nacistické Německo a Sovětský svaz: Diktátoři zahajují války
Mainilský incident demonstruje typický vzorec, jakým diktátorské režimy nacistického Německa a komunistického SSSR legitimizovaly své útočné války, tedy prostřednictvím vykonstruované provokace, která měla domácí i mezinárodní veřejnosti poskytnout zdání legální sebeobrany. Paralela s incidentem v polských Gliwicích, jímž nacistické Německo zdůvodnilo útok na Polsko o necelé tři měsíce dříve, není náhodná.
Sovětský svaz byl díky zahájení Zimní války v prosinci 1939 vyloučen ze Společnosti národů.
Zdroj: YLE,
Autor/Licence fotografie: Finští vojáci během Zimní války, By Unknown author. – finna.fi, Public Domain