Dne 8. května 1945 odpoledne podepsal před Českou národní radou protokol o stažení německých jednotek z Prahy. Po válce byl odsouzen na doživotí, ve vězení jej získala pro spolupráci komunistická Státní bezpečnost. To je příběh německého generála a amatérského malíře Rudolfa Toussainta.
V květnu 1945 vyvrcholilo osvobozenecké úsilí československého lidu. Květnové, respektive Pražské povstání za vydatné pomoci Ruské osvobozenecké armády, vlasovců, stvrdilo vítězství nad nacismem. Nato vstoupila Koněvova vojska do Prahy a dočistila hlavní město od fanatických přisluhovačů hroutícího se režimu, hlavně Waffen-SS a tankové divize SS „Das Reich“.
Toussaintova kapitulace
Dne 8. května odpoledně podepsal velitel jednotek wehrmachtu v Praze, generál Rudolf Toussaint kapitulační protokol před Českou národní radou, ilegálním řídícím odbojovým orgánem, pověřeným přípravou závěrečného protinacistického vystoupení. Protokol sestával z 9 bodů. Signatáři kapitulačního protokolu za ČNR, jako například Karel Kutlvašr, prorocky pronášeli slova, že tento akt bude mít ještě následky. Kapitulace německých vojsk v Praze totiž proběhla bez vědomí a posvěcení Moskvy a pro Kutlvašra a mnohé další to mělo po únoru 1948 tragickou dohru, protože se ocitli v komunistických vězeních či lágrech.
Staří známí v Leopoldově
Rudolf Toussaint byl následně zajat a postaven před soud, jehož verdikt zněl jasně – doživotí. Soud mu kladl za vinu zejména vraždy civilistů během Pražského povstání. Paradoxem dějin zůstává, že jeho spoluvězni v Leopoldově byli například Karel Kutlvašr či komunista Josef Smrkovský. Jak se brzy ukázalo, Toussaint byl ve věznici prominentním vězněm. To mělo svůj důvod.
Nacistický generál ve službách StB
Komunisté měli totiž s padlým generálem své plány. Chtěli ho získat pro spolupráci s StB. Kooperace komunistického režimu s bývalými vysokými činiteli nacistického Německa měla svou ryze pragmatickou stránku. Komunisté měli zájem na tom, aby se od nich dozvídali podrobnější informace o personáliích, zkušenostech s výzvědnou činností, schopnostech infiltrace, sledování, o případných kontaktech na Západě, které by byly využitelné třeba proti Německé spolkové republice. Pro komunisty mělo jejich vytěžování svou hodnotu i proto, že mohli zlepšovat činnost svých špionážních sítí.
V roce 1955 podepsal Toussaint spolupráci s StB. Ta mu dala krycí jméno Steiner. Toussaint poskytoval komunistům mimo jiné cenné informace o charakteristikách západoněmeckých politiků či generálů. Toussaint měl ve výkonu trestu různé úlevy, mohl například malovat obrazy jak uvedl server Novinky.cz, dostávalo se mu nadstandardního přísunu cigaret a potravin a dalších ve vězení běžně nepřístupných komodit.
Cenné informace pro komunisty
To vše mělo být spojeno s jeho možným propuštěním, jenže Toussaint nakonec zůstal ve věznici, v té době na Pankráci, i když původně existoval plán na jeho špionážní činnost v Západním Německu. V archivních dokumentech čteme, že propuštění nebylo možné vzhledem k současné politické situaci, která nedává v dohledné době možnost normalizaci styků s NSR.
Toussaint tedy dále zůstával ve vězení. Komunisté čekali na příležitost, jak z něho náležitě profitovat. V roce 1961 se objevila vhodná příležitost, kdy byli Toussaint a generálmajor Richard Schmidt vyměněni za dva československé komunistické agenty, jejichž činnost byla odhalena na území NSR. Toussaint, nyní 70letý, se tak ocitl po mnoha peripetiích na svobodě. Dožil v Západním Německu, kde zemřel v roce 1968. Představuje modelový příklad poválečného komunistického vytěžování bývalých vysokých činitelů nacistického Německa.
Případ Maxe Rostocka
Můžeme zde na závěr zmínit i případ nacistického důstojníka a bývalého malíře pokojů Maxe Rostocka. Rostock se podílel na vyhlazení Lidic v roce 1942. Soud jej odsoudil k trestu smrti, později mu byl změněn na doživotí. V roce 1953 mu však udělil prezident Antonín Zápotocký milost. O pět let později mu komunisté nabídli spolupráci s StB, kterou přijal, v roce 1960 jej vyslali jako špiona do Západního Německa. Dostal krycí jméno Fritz.
Nicméně na rozdíl od Toussainta dodával StB informace, které byly v mnoha případech jen málo použitelné. Rostock navíc nerespektoval zcela pravidla konspirace a o své činnosti pro československou tajnou policii na veřejnosti nemlčel. Rostock zemřel v nedožitých 74 letech v roce 1986.
Zdroj: ebadatelna.cz, ustrcr.cz
Autor/Licence fotografie: Autorem této fotografie je neznámá osoba, Volné dílo