Trochu polozapomenutý je americký čtyřmotorový experimentální bombardér Douglas XB-19. Ten se sice nakonec sériově nevyráběl, nicméně hrál důležitou úlohu při výzkumu strojů dlouhého doletu a konstrukce velkých letadel.
Američané postavili řadu zajímavých experimentálních letounů, které nikdy neokusily sériovou výrobu. Jedním z nich byl i bombardér Douglas XB-19, který nebyl určen k boji. USAF si nový letoun objednala, aby ověřila možnosti konstrukce obřího strategického bombardéru, prověřila aerodynamiku velkých nosných ploch a získala zkušenosti pro konstrukci budoucích těžkých bombardérů. Postaven byl pouze 1 kus bombardéru a výroba stála 2,5 milionu dolarů. XB-19 byl ve své době, tedy začátkem 40. let, největším americkým bombardérem. Později mu toto prvenství sebral jiný stroj – legendární B-29 Superfortress.
O prestižní zakázku se utkaly dvě známé společnosti – Douglas Aircraft a Sikorsky. Nakonec získala kontrakt prvně jmenovaná, její návrh se vyznačoval elegantní siluetou dolnoplošníku a aerodynamickým trupem. Stavba prototypu byla objednána v dubnu 1937, samotné práce na novém experimentálním stroji s příďovým podvozkem poznamenala četná zdržení. Vývoj byl pečlivě držen pod pokličkou.
První let XB-19 se uskutečnil v červnu 1941, byla testována konstrukce, pohonné jednotky a technologie pro dlouhý dolet bombardéru. Byla to svého času mimořádně sledovaná událost. První let si nechtělo nechat ujít na letišti Clover Field v Santa Monice asi 4 500 lidí. Tato událost se dostala na titulní stranu listu The New York Times. „Největší bombardér prošel leteckou zkouškou,“ psalo se v titulku. Americký prezident Franklin D. Roosevelt osobně poblahopřál šéfu společnosti Douglas Aircraft Donaldu Douglasovi. XB-19 se pak objevil prakticky všude v dobových médiích, reklamách, figuroval dokonce i v animovaných filmech.
Komfortní nebeský obr
Délka stroje o hmotnosti téměř 75 tun činila 40 m, rozpětí necelých 67 m, posádku mohlo tvořit až 18 členů. XB-19 poháněla čtveřice motorů Wright R-3350 nebo později Allison V-3420. Nebeský obr měl být pro svou posádku zároveň komfortním místem. Počítalo se, že bude vybaven obytnými prostory a kuchyňským koutem. Stroj měl uvnitř křídel průchody, aby členové posádky mohli za letu obsluhovat motory. Vedoucí činitelé USAF chtěli vyvinout takový stroj, který by byl schopen zůstat ve vzduchu déle než 24 hodin, a to díky obrovské galonové palivové rezervě. Vzletová hmotnost činila 63 500 kg, maximální 73 500 kg. XB-19 mohl vyvinout rychlost 360 km/h, maximální dolet byl 12 500 km. V praxi to znamenalo, že bombardér mohl zůstat ve vzduchu 55 hodin.
I když nebyl původně určen k boji, jak už jsme uvedli na jiném místě, disponoval stroj slušnou zkušební výzbrojí. XB-19 byl vyzbrojen dvěma leteckými kanony ráže 37 mm a několika kulomety ráže 7,62 mm v předním střelišti a přední horní věži. Mohl nést až 8 400 kg v pumovnici a až 8400 kg pum pod vnějšími závěsníky. Původně byla představa taková, že výzbroj bombardéru zastíní palebnou sílu všech ostatních amerických válečných letounů.
Změna okolností dopadla i na XB-19
V průběhu vývoje bombardéru se však změnily okolnosti, především japonský útok na americkou tichomořskou základnu Pearl Harbor v závěru roku 1941 negativně zviditelnil omezení, která byla spojená s konstrukční filozofií. To v praxi znamenalo přechod k rychleji nasaditelným letadlům. Teoretické nasazení XB-19 do ostrého střetu by bylo samo o sobě problematické. XB-19 byl tak těžký, že měl chronicky nedostatečný výkon. Byl pomalý, měl početnou posádku, vyžadoval by extrémně dlouhé startovací dráhy. Nicméně by mohl na druhé straně nést velký náklad a doletět velmi daleko. I když byl po skončení testování upraven na dopravní letoun, k tomuto účelu nakonec nesloužil.
Donald Douglas si tak s předstihem uvědomil, že XB-19 nikdy nezíská výrobní kontrakt a začal být k projektu sám skeptický. Nakonec požádal o zrušení nákladného programu, nicméně USAF trvala na tom, aby byl dokončen. Douglasova společnost se nicméně věnovala a prioritnějším projektům, jako například dopravnímu letadlu DC-3, střednímu bombardéru A-20 Havoc a střemhlavému bombardéru SBD Dauntless. V roce 1949 byl jediný prototyp bombardéru XB-19 sešrotován. Jediné, co z něho zbylo, jsou dvě kola z jeho podvozku. Jedno mohou návštěvníci vidět v Národním muzeu amerického letectva v Ohiu a druhé ve sbírce Hill Aerospace Museum v Utahu.
XB-19 sehrál důležitou roli technologického demonstrátoru a ukázal, že USA dokážou postavit letadlo s velkým doletem. I když projekt nakonec znamenal neúspěch, zkušenosti z XB-19 byly později využity při vývoji B-29, B-36 a dalších strategických letadel.
Zdroj: Historynet, Boeing
Autor/Licence fotografie: Douglas XB-19, SDASM Archives, Volné dílo