Ještě před vypuknutím druhé světové války se Sovětský svaz snažil dohnat zoufalé zpoždění ve výstavbě velkých hladinových lodí. Zatímco armáda i letectvo se během 30. let modernizovaly, námořnictvo zůstávalo technicky i průmyslově o generaci pozadu. Stalin proto snil o mohutné oceánské flotile. O bitevních lodích, letadlovkách a těžkých křižnících, které by obnovily prestiž někdejšího carského loďstva.
Na papíře vznikly ambiciózní pětileté plány: postavit patnáct bitevních lodí a šest letadlových. Už to byl úkol na hraně možností sovětského průmyslu a ještě před jejich zahájením jej definitivně smetla německá invaze v červnu 1941.
Amerika pomůže
Návrhy lodí nicméně daly vzniknout některým zajímavým scénářům typu „co by kdyby“. V roce 1937 si SSSR najal americké inženýry na vývoj hybridního návrhu letadlové lodi a bitevní lodi, mezi nimiž byl i projekt, který se později stal známým jako Projekt 1058.1. Hybrid, vytvořený newyorskou lodní konstrukční firmou Gibbs & Cox, byl 73 000tunové monstrum vyzbrojené 8×457 mm nebo 12×406 mm těžkými kanóny, 28×127 mm a 32×28 mm kanóny a kontingentem 36 palubních letadel a 4 hydroplánů.
Loď měla být vybavena dvěma katapultovacími systémy a pancéřováním o tloušťce 197 mm až 330 mm. Kolosální výtlak plavidla přes 73 000 tun by z něj dělalo jedno z největších válečných plavidel světa. Kolos větší než většina tehdejších letadlových lodí a srovnatelný s pozdějšími japonskými bitevními loděmi třídy Jamato.
První jednotka měla být postavena v USA, kompletně i se zbraňovými systémy, a až druhý kus by vznikl v Sovětském svazu.
Problém gigantů: drahé, neefektivní a zranitelné
Po počátečním nadšení se i sovětští plánovači začali ptát: „Je taková loď vůbec k něčemu?“
Náklady na stavbu by odpovídaly dvěma samostatným lodím. Hybridní návrh byl neefektivní, letadla by byla omezena krátkou palubou, katapulty nespolehlivé v bojových podmínkách a obrovský trup by se stal ideálním cílem pro moderní bombardéry. Nakonec projekt označili za nepraktický a odložili jej do archivu.
Když Sovětský svaz v září 1939 společně s Německem vpadl do Polska, americká firma Gibbs & Cox spolupráci okamžitě ukončila, vrátila Moskvě peníze a projekt 1058.1 se stal pouze kuriozitou dějin námořní architektury.
Dědic kolosu
Po skončení války sovětské námořnictvo představilo v listopadu 1945 nový program stavby lodí na období 1946-1955. Vzhledem k tomu, že země byla válkou těžce poškozena a potýkala se s obnovou základní civilní i vojenské infrastruktury, námořnictvo nedostalo finanční prostředky na vývoj letadlových lodí, a až v 60. letech minulého století SSSR spustilo na vodu vrtulníkové lodě Moskva a Leningrad. Ty měly částečně suplovat sovětské nedostatky vůči americkému námořnictvu.
Zdroj: Sputnik, Global Security
Autor/Licence fotografie: Hybridní bitevní loď, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (ChatGPT), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)