Konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem, který vypukl 28. února 2026 koordinovanými leteckými údery, se pomalu blíží ke svému konci. Trump opakovaně hovoří o mírové dohodě s Íránem, ale zůstává nejasné, zda je vůbec skutečná. Co bude dál s íránským jaderným programem je stále nejasné, a navíc je na stole možnost, že Írán bude za průjezd Hormuzským průlivem vybírat poplatky.
Podle analytika Roberta Kellyho z Pusan National University jde jednoznačně o strategickou porážku Washingtonu. Trump ambiciózně hovořil o bezpodmínečné kapitulaci a změně režimu, ale prostředky, jimiž tyto cíle sledoval, tedy letecké údery, byly zcela nedostatečné. Jedinou cestou, jak svrhnout hluboce zakořeněný íránský režim, by byla pozemní invaze, kterou Trump odmítl.
Vzdušné údery nestačí
Letectvo úplně dobře nefunguje proti velkým zemím schopným absorbovat ztráty. Vladimir Putin se tuto lekci právě učí na Ukrajině. Írán vsadil na odlišnou strategii, ne symetrický střet se Spojenými státy, ale asymetrické vyčerpání protivníka.
Íránská válečná strategie rozšířila arénu konfliktu za rámec čistě vojenského střetu do politické a ekonomické sféry, s cílem vydržet bombardování tak dlouho, dokud se konflikt nestane pro USA a Izrael příliš nákladným. Útoky mířily na americká velvyslanectví a vojenské základny v celém regionu i na ropnou infrastrukturu.
Hormuzský průliv jako strategická zbraň
Klíčovým momentem konfliktu bylo uzavření Hormuzského průlivu. Jedinou výzvou, kterou se USA a Izraeli nepodařilo překonat, bylo zabránit Íránu v použití protilodních raket, dronů a min k jeho uzavření. I ty nejsofistikovanější armády mají potíže s lokalizací a neutralizací protilodních střel a dronů předtím, než zahájí útok.
Americké síly vedly opakované přesné úderné operace proti íránské dronoé a raketové infrastruktuře v okolí průlivu. Operace se zaměřily na uzly velení a řízení bezpilotních prostředků, raketové pozice a námořní aktiva IRGC spojené s kladením min. Přesto se Íránu podařilo udržet hrozbu živou dostatečně dlouho.
Írán uzavřel průliv s minimálními náklady. Po zasažení několika lodí stačila hrozba dalších úderů a z toho plynoucí raketový růst cen pohonných hmot k tomu, aby Trump zastavil válku a hledal východisko. Povrchová plavidla jsou pomalé a velké cíle pro roje levných bezpilotních prostředků, a v těsném průlivu by americké námořnictvo téměř jistě utrpělo ztráty. Írán disponoval arzenálem více než 2 500 balistických raket a několika tisíci útočných dronů, a díky tomu byl schopen úderů v zemích Perského zálivu, Izraeli a útoků na americké základny na Blízkém východě.
Užitečná lekce zdarma pro Čínu
Íránská strategie A2/AD kombinující střely a roje dronů představuje závažná operační rizika v Perském zálivu a Hormuzském průlivu. A zde tkví geopoliticky nejvýbušnější závěr celého konfliktu. Tento úspěch strategie anti-access/area-denial byl zásadní ukázkou a testem tohoto konceptu pro Čínu ve východní Asii. Stejně jako Írán, i Čína ví, že symetrický boj s Američany je velmi obtížný. Stejně jako Írán buduje flotilu dronů a raket, aby zabránila americkému námořnictvu přiblížit se k čínským břehům natolik, aby mohlo podporovat Tchaj-wan nebo Jižní Koreu v případném konfliktu.
Čínští plánovači sledují události v Hormuzu velmi pozorně a učí se z něj. Čínská státní média analyzovala příčiny sestřelení amerických letadel a aplikace umělé inteligence v americko-izraelských úderech. Jedna čínská firma využila AI ke sledování amerického vojenského soustředění na Blízkém východě ještě před zahájením úderů.
Rok 1991 a operace Pouštní bouře přiměly Čínu strávit 35 let budováním armády, kterou dnes má. Krize roku 2026 provádí stress-test čínské námořní strategie na živých datech. Z čínského pohledu konflikt mezi USA a Íránem poskytuje příležitost monitorovat a vyhodnocovat západní vojenské schopnosti v reálných operačních podmínkách. Tato pozorování jsou zvláště důležitá pro PLA, která rychle modernizuje své vojenské technologie ve světle možných budoucích konfliktů s technologicky pokročilými protivníky jako jsou právě Spojené státy.
Nepopulární válka prezidenta Trumpa
Velkou lekcí konfliktu je, že USA svých cílů v Perském zálivu nedosáhnou bez nasazení mnohem větších sil, a to včetně vedení pozemních operací. A zde je zcela jasné, že americká veřejnost tohle podporovat nebude. Trumpovo íránské válečné dobrodružství je v USA mimořádně nepopulární.
Íránu se podařilo proniknout americkou obranou v Perském zálivu s relativně primitivní technologií, jakou jsou drony Šahíd a levné balistické střely. Přitom USA nasadily daleko sofistikovanější zbraně, jako letouny F-35, B-2, B-1 a letadlové lodě, přesto ale zdaleka nedosáhly deklarovaných politických cílů.
Pokud středně velká regionální mocnost jako Írán tohle zvládne, je znepokojující představit si, co dokáže podstatně bohatší a technologicky vyspělejší Čína v případném konfliktu u Tchaj-wanu.
Zdroj: National Security Journal, Army Recognition, Defence Security Asia, CNN
Autor/Licence fotografie: USS Theodore Roosevelt (CVN 71), U.S. Navy Photo by Mass Communication Specialist 2nd Class Paul L. Archer, U.S. Pacific Fleet’s photo, CC BY-NC 2.0