Švédská společnost Saab představila na letecké základně Malmen plnohodnotný maket bezpilotního letounu označeného A3, nejnovější a nejvyspělejší podobu svého programu Autonomous Collaborative Platform (ACP). Jde o stealth, nadzvukový „bezpilotní stíhač“, který by mohl od poloviny 30. let doplňovat švédské letouny Gripen E a v budoucnu ovlivnit i podobu nástupce této stíhačky v podobě letounu 6. generace.
Saab a loyal wingman A3
Saab pracuje na myšlence pokročilého bezpilotního „věrného křídla“ (loyal wingman) již od roku 2021, kdy proběhly první aerodynamické zkoušky ve větrném tunelu. Veřejnosti firma svou vizi budoucího vzdušného ekosystému poprvé podrobněji představila koncem roku 2024 prostřednictvím švédské televize STV, kde koncepty prezentoval Peter Nilsson, šéf divize Advanced Programs. Tehdejší návrh počítal s rodinou několika bezpilotních platforem různé velikosti doplňujících nový bezpilotní i pilotovaný letoun.
A3 si zachovává bezocasou, stealth koncepci s výrazným vnitřním prostorem pro palivo a výzbroj. Po stranách trupu zůstávají hranaté sací kanály typu DSI (Diverterless Supersonic Inlet), naopak vymizelo výrazné vydutí nad předpokládanou pozicí motorové trysky, které bylo patrné na starším konceptu. Křídlo s odseknutými konci a výrazný náběžný oblouk připomínají siluetou legendární Saab Draken.
Vedle A3 vyvíjí Saab dva technologické demonstrátory, A1 a A2, financované švédským ministerstvem obrany. Podle Nilssona by měl A1 vzlétnout do 15 měsíců, kdy ministerstvo zadalo firmě „poměrně náročný“ harmonogram. Od konceptu k prvnímu letu do 36 měsíců. A1 použije motor GE Aerospace F414, tentýž typ, který pohání stíhačku Gripen E/F a poskytuje tah okolo 22 000 liber (přibližně 98 kN), dostatečný pro nadzvukový let. Hlavním cílem A1 je prokázat, že Saab dokáže postavit a létat s málo pozorovatelným bezpilotním strojem, zkušební odpaly munice se s ním neplánují. Teprve navazující A2 ponese vnitřní pumovnici využitelnou pro testy výzbroje a nových senzorů a materiálů.
Volba motoru F414 má i logistický rozměr, protože sdílení pohonné jednotky s Gripenem by usnadnilo údržbu, včetně výměny motoru na odlehlých základnách, což je pro švédskou koncepci provozu klíčové. Pro sériovou verzi A3 Saab zvažuje i jiné motory, sdílení technologií s Gripenem však vnímá jako významnou výhodu.
Podle Saabu by měl výsledný stroj zvládat „vysoce rizikové mise v silně bráněném vzdušném prostoru“, jako vzdušný boj, elektronický boj, potlačování protivzdušné obrany i hloubkové přesné údery. Koncept počítá s tím, že Gripen E bude plnit roli taktického velitele mise pro jeden či více ACP, v součinnosti s letounem včasné výstrahy GlobalEye, který Švédsko rovněž objednalo.
O osudu projektu rozhodnou finance
Saab odhaduje celkové náklady na ACP na zhruba třetinu nákladů Gripenu, pořizovací cena by mohla být na polovině, kdy otevřené zdroje uvádějí cenu Gripenu E cca 70–80 milionů dolarů a ACP by tak mohl vyjít zhruba na polovinu. Program má i širší dopad na budoucnost švédského letectví, stejná architektura by mohla posloužit jako základ pro budoucí pilotovaný nástupce Gripenu, potřebný podle Saabu až po roce 2055. Ten ukázal na vizualizacích již v roce 2024, kdy informaci přinesl protál TWZ.
O tom, zda Švédsko půjde touto cestou, nebo se připojí k zahraničnímu programu šesté generace, má armáda rozhodnout mezi lety 2028 a 2030. Klíčovým faktorem tak zůstává politické rozhodnutí Stockholmu o dalším financování.
Otazníkem jsou i snahy konkurence, podobné koncepty zvažují Airbus (Wingman pro Eurofighter) i americký program Collaborative Combat Aircraft, vůči němuž chce Saab nabídnout výkonnostně nadřazenější, ale dražší alternativu.
Zdroj: TWZ, Militaer Aktuell, The Aviationist, Saab
Autor/licence fotografie: A3, Saab