Eurofighter Typhoon vstoupil do služby 4. března 2003 a v té době se jednalo o platformu pro vzdušnou dominanci, optimalizovanou pro letecké souboje a zachycení nepřítele ve vysokých výškách, nic jiného.
O dvě desetiletí později je tato platforma víceúčelová, neustále modernizovaná. Modernizované Typhoony se staly známými jako Super Eurofighter Typhoon a jejich cílem je být konkurenceschopnými, než dorazí evropský stíhač šesté generace.
Typhoon byl vyvinut v rámci společného programu, do kterého se zapojilo Spojené království, Německo, Itálie a Španělsko. Typhoon, vyvinutý během konce studené války, byl evropským úsilím o souboj s pokročilými sovětskými stíhacími letouny, jako byly MiG-29 a Su-27. První vzlet demonstrátoru se odehrál 6. srpna 1986, první prototyp Eurofighteru vzlétl 27. března 1994.
Kde jsou sovětské MiGy?
Zpoždění v programu a pád SSSR zabránily Typhoonu ve službě během studené války a poté byly stíhačky určené primárně pro dominanci ve vzduchu již méně potřebné. Typhoon byl proto upraven z původní funkce čistě stíhacího letounu s obratností a stoupavostí srovnatelnou s americkým F-15 na víceúčelový stíhač. Typhoon se spoléhal na dva motory Eurojet EJ200 s přídavným spalováním a maximálním tahem s forsáží 89kN.
Maximální rychlost stroje je 2 495 km/h, dolet 2 900 km a dostup 19 810 m, což z něj činí výkonnější stíhač, než je například současný Su-35S. Konstrukce delta křídla ve tvaru kachny a extrémně vysoký poměr tahu k hmotnosti poskytují Typhoonu velké zrychlení a obratnost.
Všechny tyto silné stránky stíhače se ukázaly jako velmi dobrý základ, do kterého se vyplatí investovat a vylepšovat jej.
Náročná šestá generace
Vývoj nových letadel páté nebo šesté generace od nuly je jedním z nejnáročnějších průmyslových úkolů. Jen několik málo z více než 200 zemí světa má kapacitu k provedení takového úsilí s rozumnou pravděpodobností úspěchu. Evropa již pracuje na návrhu stíhačky šesté generace FCAS, která dorazí nejdříve až ve 40. letech 21. století.
Nicméně drak Typhoonu je aerodynamicky tak silný, že stále překonává mnoho moderních proudových letadel, pokud jde o čistou kinetiku stroje. Investice do draku se tedy vyplatí. Modernizace stávajících letadel má také politické výhody, protože udržuje domácí letecký průmysl při životě. Vylepšený Typhoon je jedním z nejjednodušších způsobů, jak nabídnout smysluplné řešení, aniž by se muselo čekat na novou platformu.
AESA a Meteor jako základ
Jedním z hlavních vylepšení letounu Super Eurofighter Typhoon je radar ECRS AESA. Zejména varianta Mk 2 nabízí revoluční možnosti AESA radaru se širokopásmovým rušením, funkcemi elektronického útoku, mapováním SAR s vysokým rozlišením a významnými vylepšeními sledování BVR (beyond visual range – boj mimo dohled), což dává Typhoonu schopnost plnit roli elektronického boje srovnatelnou s americkým EA-18G Growler.
Motor lze také vylepšit. Již stávající EJ200 nabízí vynikající tah, ale vylepšená verze poskytne ještě 15 % vyšší hodnoty, a to se zvýšenou odolností a úsporou paliva.
K dispozici je také pokročilá integrace zbraní, která začíná Meteorem, což je ramjet střela typu BVR, která aspiruje na to být nejlepší střelou vzduch-vzduch s dlouhým doletem na světě. Střely s plochou dráhou letu Storm Shadow a Taurus umožní Typhoonu provádět mise s údery hluboko na území protivníka.
Různé protilodní zbraně pomohou rozšířit Super Eurofighter Typhoon na letoun, který je schopen provádět úderné mise na dlouhé vzdálenosti.
Tato vylepšení by měla Evropě poskytnout jasnou protiváhu ruskému Su-57 a čínskému J-20 a zároveň snížit evropskou závislost na americkém exportu letounů páté generace, jako je F-35.
Zdroj: 1945, National Security Journal
Autor/Licence fotografie: Eurofighter Typhoon, Robert Sullivan’s photo, Public Domain