Magazín Securitytech.cz pořídil rozhovor s bývalým velitelem americké armády v Evropě generálem Benem Hodgesem. Amerického generála jsme se ptali na aktuální témata, která zahrnují mírové rozhovory na Ukrajiny, Trumpovu intervenci ve Venezuele, nevynechali jsme ani aktuální události v Íránu. „Pokud by se Evropa zavázala pomoci Ukrajině zvítězit – včetně zastavení toku ruské ropy a plynu do Číny, Indie a Turecka – mohla by Ukrajina tuto válku skutečně vyhrát, nebo být alespoň v mnohem silnější vyjednávací pozici,“ zamýšlí se v rozhovoru Hodges. Více informací a souvislostí nabízíme v našem exkluzivním interview.
V Abú Zabí probíhají třístranná jednání o ukončení války. Putin chce Donbas za každou cenu, přestože jej ruská armáda dosud plně neovládla. Může s tím Volodymyr Zelenskyj souhlasit?
Nevidím, jak by s tím prezident Volodymyr Zelenskyj mohl souhlasit. Vyžadovalo by to schválení Nejvyšší rady, což je nepravděpodobné, a zároveň by bylo velmi nepravděpodobné získat podporu ukrajinské veřejnosti po tolika obětech. A samozřejmě část Donbasu, kterou Rusové požadují, je klíčová pro obranu zbytku Ukrajiny, včetně Kyjeva.
Má Evropa šanci zasáhnout do mírových jednání v Abú Zabí? Má Evropa takovou moc?
Samozřejmě. Ale Evropa si musí sednout ke stolu, nebo si postavit vlastní stůl, místo aby pokorně stála stranou. Trump ani Putin nemají k Evropě respekt, protože její lídři neprosazují svůj potenciální vliv.
Jaké je vaše osobní hodnocení možnosti ukončení války? Má Ukrajina šanci v tomto konfliktu uspět a zůstat svobodnou a suverénní zemí?
Ano, samozřejmě že má. Po 12 letech války, navzdory všem výhodám, Rusko stále kontroluje jen 21 % Ukrajiny. Ruská ekonomika je navíc pod obrovským tlakem. Pokud by se Evropa zavázala pomoci Ukrajině zvítězit – včetně zastavení toku ruské ropy a plynu do Číny, Indie a Turecka – mohla by Ukrajina tuto válku skutečně vyhrát, nebo být alespoň v mnohem silnější vyjednávací pozici. To samozřejmě předpokládá, že Ukrajina udělá to, co je nutné k vyřešení problému s personálním doplněním armády.
Autor/Licence fotografie: Ben Hodges (vlevo) a Jeffrey L. Bannister v Kandaháru v Afghánistánu v roce 2010, Desátník Carol A. Lehman, armáda USA, Public Domain
Přesuňme se nyní k Venezuele. Co si myslíte o americkém úderu na ni? A nemohl by svými důsledky povzbudit například Čínu k možnému útoku na Tchaj-wan?
Čína bude činit vlastní rozhodnutí ohledně Tchaj-wanu na základě svého vnímání ochoty USA zasáhnout, hodnocení obrany Tchaj-wanu, globálních důsledků a připravenosti vlastních sil. Americký úder na Venezuelu a únos Nicoláse Madura nedává Číně ospravedlnění k útoku na Tchaj-wan. Nemyslím si, že by tyto věci spolu přímo souvisely.
Nicméně to ukazuje, že USA jsou ochotny dělat si ve své hemisféře, co chtějí, a proto by pravděpodobně nebyly příliš kritické k tomu, co by Čína mohla udělat, pokud by to nepoškodilo americké zájmy. Nemyslím si, že je tato administrativa ochotna bojovat kvůli Tchaj-wanu, ale samozřejmě to nevím jistě.
Do jaké míry by americká intervence ve Venezuele za Trumpa mohla otřást světovým řádem?
Podle mě především zásadně poškodila reputaci USA po celém světě. Také ilustruje americkou strategii národní bezpečnosti a její zaměření na západní hemisféru. Odráží mnohem více transakční přístup než tradiční přístup založený na pravidlech.
Je Kuba další na řadě? Mohou Spojené státy zasáhnout na Kubě stejně jako ve Venezuele?
Těžko říct. Americká administrativa jasně dala najevo, že chce způsobit pád kubánského režimu. Americká armáda je však již nyní přetížená, protože se připravuje na možné operace proti Íránu. Prozatím očekávám ekonomický tlak na Kubu, včetně přerušení dodávek ropy z Venezuely, a také nátlak na Mexiko, aby učinilo totéž.
Nahrál jste mi na další otázku, na kterou jsem se chtěl zeptat. Jaký cíl Trump v Íránu sleduje?
Skvělá otázka, ale nevíme. Trump jasně neidentifikoval strategický cíl. Nejprve šlo o zastavení zabíjení protestujících. Pak se to změnilo na otázku jaderné dohody. Použití vojenské síly bez jasně definovaného strategického cíle obvykle končí pro USA špatně, jako ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu.
Mohla by případná americká vojenská intervence vyvolat silné protiamerické nálady na Blízkém východě?
Nikdo nebude truchlit nad odchodem současného režimu. Ale mnoho zemí se obává íránských odvetných úderů, které by je poškodily, a také dopadů mocenského vakua v Íránu, pokud by byl režim svržen, nebo vážně oslaben bez uspokojivé a efektivní nové vlády, která by jej nahradila.
Ben Hodges (*1958) je bývalým velitelem amerických sil v Evropě v letech 2014-2017. V roce 2008 byl povýšen na brigádního generála. Hodges prošel bojovými zkušenostmi v Afghánistánu a Iráku. Od června 2022 je hlavním poradcem organizace Human Rights First a zároveň působí jako hlavní mentor NATO pro logistiku. Je častým hostem na různých bezpečnostních seminářích, vystoupil například na tradiční konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost na Pražském hradě.
Autor/Licence fotografie: Ben Hodges, publikováno s jeho svolením