Bývalý ruský vojenský důstojník Igor Strelkov, tvrdý kritik Kremlu a vedení války na Ukrajině, se vyjádřil k otázce, zda by Rusko mělo Íránu pomáhat s ohledem na stupňující se protesty proti vládě ve světle událostí ve Venezuele.
Podle Girkina Rusko utrpělo opakovanou ránu své image. Další země, která počítala s ruskou pomocí, ji totiž nedostala. „Vzhledem k tomu, že jsme až po krk uvízlí v krvavém bažině Ukrajiny, není prakticky možné dělat cokoli jiného, natož pomoci Venezuele na druhé straně světa, hned vedle Spojených států,“ říká aktuální politický vězeň Putinova Ruska.
Írán je ztracen
Z dalších Girkinových slov optimismus rozhodně nečiší: „Írán jsme zjevně už ztratili. Rusko v současné době nemá žádnou důvěryhodnou vládu, která by Teheránu skutečně pomohla bez ohledu na zájmy jeho takzvaných vážených a drahých partnerů, včetně zájmů Spojených států, na něž neustále ‚mrkáme očkem‘, a které na nás na oplátku neustále míří svými raketami. A tyto rakety, pozor, na nás dopadají a zabíjejí lidi. Proto je bohužel diskuse o tom, zda bychom mu měli či neměli pomoci za současné vládní konfigurace prostě hloupá. Nic takového se neudělá. A i kdyby se to provedlo, bylo by to extrémně hloupé a neefektivní.“
A důstojník se dostal také k další prognóze ohledně Íránu. „Pokud jde o Írán, ten utrpěl ve válce zničující porážku nejen vojenskou, ale i politickou. Írán je uprostřed vnitřního boje mezi vládnoucí vrstvou. Navíc elity, které Rusku a Číně nejvíce prospívají, byly během této války oslabeny. Teherán proto pravděpodobně v budoucnu bude čelit další vnitřní destabilizaci se zahraniční intervencí, včetně využití síly, po své porážce,“ konstatoval Girkin.
„Není pochyb o tom, že pokud v Íránu dojde k vážným politickým otřesům, bude vystaven dalším útokům ze strany Izraele a Spojených států. Pravděpodobnost, že se tak stane, je ve skutečnosti 9 ku 1. Teherán může zachránit pouze vlastní íránská elita, pokud bude následovat příkladu Náměstí Nebeského klidu v Číně. Zda jsou toho schopni, či nikoli, a zda mají potřebné síly, bohužel nedokážu předpovědět,“ uzavřel ruský důstojník.
Co se stalo na Náměstí Nebeského klidu
Na Náměstí Nebeského klidu (Tiananmen Square) v Pekingu došlo v roce 1989 k jedné z nejvýznamnějších událostí moderních dějin Číny, když tam čínské ozbrojené síly 3.–4. června 1989 krvavě potlačily rozsáhlé prodemokratické protesty. Protesty původně organizovali převážně studenti, kteří žádali politické reformy, svobodu projevu, konec korupce a větší demokratickou odpovědnost vlády. Během několika týdnů se k nim přidaly tisíce dalších obyvatel a celkový počet demonstrantů v Pekingu i jinde v zemi dosáhl údajně stovek tisíc až milionu lidí. Když 20. května 1989 čínské vedení vyhlásilo v Pekingu výjimečný stav, armáda obklíčila město a později v noci na 4. června zahájila razii na náměstí i přilehlých ulicích, přičemž vojáci s použitím ostré munice a obrněné techniky zaháněli demonstranty a civilisty pryč. Přesné počty obětí nejsou známy, oficiální čínské údaje hovoří o stovkách, nezávislé odhady a diplomatické zdroje hovoří o tisících mrtvých a tisících zraněných. Tato událost, kterou západní média označují jako „masakr na Náměstí Nebeského klidu“ a která zahrnuje i ikonický obraz neozbrojeného muže bránícího postup tanků, se stala symbolem tvrdého potlačení politického nesouhlasu v Číně a dodnes je v samotné Čínské lidové republice oficiálně cenzurována a zakázané ji veřejně připomínat.
Zdroj: Telegram Igora Strelkova, Britannica
Autor/Licence fotografie: Igor Girkin, Dom kobb – Own work, CC BY-SA 4.0