Projekt Manhattan, americký program vývoje jaderných bomb, patřil k nejdražším výzkumným a vývojovým projektům druhé světové války. Celkové náklady dosáhly přibližně 2 miliard dolarů, což by po započtení inflace představovalo v roce 2026 asi 36 miliard dolarů. Existoval však program, který byl zhruba o 50 % dražší – vývoj bombardéru B-29 Superfortress.
Legenda B-29 a inspirace pro Hvězdné války
B-29 je jedním z nejslavnějších amerických těžkých bombardérů. Jeho velký, elegantní stříbrný trup je navždy spojen s bombardováním Tokia za druhé světové války a samozřejmě i se svržením dvou atomových bomb na Japonsko. Kokpit Superfortress dokonce posloužil jako inspirace pro vesmírnou loď Millennium Falcon ve filmech Hvězdné války.
Pomoc Čankajškovi a problémy s posádkami
Od roku 1937 bojovala Čína proti Japoncům převážně sama. V roce 1943 se prezident Franklin D. Roosevelt obával, že by Čína mohla z války vystoupit v důsledku rostoucích ztrát. Pokud by se tak stalo, značná část japonské armády by se mohla znovu soustředit na boj proti Spojeným státům.
Na káhirské konferenci v listopadu 1943 Roosevelt slíbil podporu čínskému generálovi Čankajškovi v jeho boji proti Japonsku. Nabídl nasazení nejnovějšího amerického bombardéru Boeing B-29 Superfortress k útokům na Japonsko ze základen v Číně a Indii od jara 1944.
V době tohoto slibu bylo vyrobeno méně než 100 bombardérů B-29 a pouze asi 15 % z nich bylo skutečně schopných letu. Revoluční dálkový bombardér, schopný operovat ve velkých výškách, byl technicky mimořádně složitý a vyžadoval rozsáhlé testování, než mohl být plně bojeschopný. Válečný tlak a Rooseveltův závazek vývoj ještě zkomplikovaly. Letoun navíc vyžadoval vysoce kvalifikované posádky. Na začátku káhirské konference bylo pro lety s B-29 vycvičeno méně než 75 pilotů a jen velmi málo posádek bylo plně certifikováno pro provoz „superpevnosti“.
Náročná výroba
B-29 nebylo snadné vyrobit. Disponoval přetlakovou kabinou, centrálním systémem řízení palby a čtyřmi masivními osmnáctiválcovými motory o výkonu 2 200 koní. Zpočátku si výroba jediného stroje vyžádala více než 150 000 pracovních hodin.
Letoun byl klíčový pro splnění Rooseveltova slibu, protože jeho dolet výrazně převyšoval možnosti starších bombardérů B-17, které neměly kapacitu k útokům na japonské hlavní ostrovy s bezpečným návratem. B-17 navíc nebyl schopen nést atomovou bombu vyvíjenou v rámci projektu Manhattan – to dokázal pouze B-29.
Na náklady se nehledělo
Vzhledem k naléhavosti situace se při vývoji B-29 věnovala jen malá pozornost nákladům a rozsahu vynaložené práce. Ačkoli se stroje i jejich komponenty montovaly po celé zemi, od státu Washington po Georgii, hlavní výroba probíhala v závodech společnosti Boeing ve Wichitě v Kansasu. Kvůli uspěchané produkci se část montážní linky nacházela pod širým nebem.
V zimě 1943–1944 museli dělníci pracovat v hustém sněžení a při teplotách hluboko pod bodem mrazu, aby dodali letouny posádkám. V některých dnech bylo možné pracovat jen ve dvacetiminutových intervalech, než se pracovníci museli uchýlit k benzínovým ohřívačům rozmístěným u ranveje.
Rooseveltův slib se mírně zpozdil
Prvních 130 B-29 podniklo 8. května 1944 cestu dlouhou 11 500 mil z USA na základny v Číně a Indii. Dne 15. června odstartovalo 68 bombardérů k prvnímu útoku na japonské hlavní ostrovy od Doolittlova náletu v roce 1942.
Mise však nesplnila očekávání a skončila ztrátou šesti letadel. Pro program B-29 to byla citelná rána. Základny v Číně a Indii bylo totiž možné zásobovat pouze letecky, což bylo riskantní a kapacitně omezené.
V lednu 1945 generál Henry „Hap“ Arnold pověřil velením operací proti Japonsku generála Curtise LeMaye. Ten změnil taktiku – od neúčinného přesného bombardování z velkých výšek přešel k plošným náletům zápalnými bombami v nízké výšce. Japonská města byla převážně dřevěná, což ničivé účinky ještě zesílilo.
Dobytí Marianských ostrovů navíc poskytlo Spojeným státům nové základny, odkud mohly B-29 startovat, a jejich zásobování po moři bylo logisticky mnohem jednodušší. Svržením dvou atomových bomb 6. a 9. srpna 1945 B-29 definitivně prokázal svou hodnotu jako strategický bombardér.
Pod LeMayovým vedením se tak změnil i obraz tohoto letounu. Z původně kritizovaného a nákladného projektu se stal symbol americké letecké síly v nastupujícím jaderném věku.
Zdroj: We Are The Mighty, National Museum of the United States Air Force
Autor/Licence fotografie: Výrobní linka B-29, U.S. Air Force photo, Public Domain