Důvod je především ekonomický a logistický. Moderní protiraketové střely používané systémy THAAD nebo Patriot PAC-3 představují velmi drahou munici, jejíž výroba trvá měsíce. V případě dlouhodobé kampaně by jejich zásoby mohly být rychle vyčerpány.
Americká protivzdušná obrana na Blízkém východě selektivně zachycuje balistické střely a drony, aby šetřila zásoby protiletadlových střel. Masivní íránské útoky balistickými raketami a bezpilotními prostředky přinutily Spojené státy upravit způsob, jakým využívají své protivzdušné a protiraketové systémy. Místo automatického ničení všech přilétajících cílů nyní americké síly stále častěji rozhodují o tom, které střely skutečně představují nebezpečí a které lze nechat dopadnout do neobydlených oblastí. Cílem je šetřit drahé interceptory pro okamžik, kdy budou opravdu potřeba.
Podle ukrajinského serveru Militarnyi americké velení přešlo k selektivnímu způsobu obrany. Ne každá balistická raketa nebo dron jsou automaticky zničeny. Pokud radarové systémy vyhodnotí, že střela míří mimo důležitou infrastrukturu nebo obydlené oblasti, může být ponechána svému osudu.
Na vyčerpání protivníka sází Írán
Teherán dlouhodobě využívá strategii, která kombinuje balistické rakety, řízené střely a levnější útočné drony v jednom útoku. Smyslem není pouze zasáhnout cíl, ale především zahltit protivzdušnou obranu a donutit protivníka spotřebovat co nejvíce drahých interceptorů.
Analytici upozorňují, že právě poměr ceny útočné a obranné munice představuje jednu z největších slabin současných systémů protivzdušné obrany. Íránská balistická raketa nebo útočný dron mohou stát jen zlomek ceny amerických interceptorů, které proti nim startují. Moderní systémy protivzdušné obrany dnes dokážou poměrně přesně spočítat předpokládané místo dopadu balistické střely už krátce po jejím odpalu. Pokud výpočty ukážou, že raketa dopadne do pouště nebo jiné neobydlené oblasti, může být ekonomicky výhodnější ji nesestřelovat.
Tento přístup není nový. Podobnou filozofii využívá například izraelský systém Iron Dome, který běžně ničí pouze rakety a drony směřující do zastavěných oblastí a ostatní ponechává bez zásahu. U amerických sil však jde o výrazně důležitější rozhodnutí vzhledem k omezenému počtu vysoce výkonných protiraketových střel určených proti balistickým cílům.
Problém nejsou jen peníze, ale primárně výroba
Výroba interceptorů není otázkou několika dnů. Americký obranný průmysl sice výrobu postupně navyšuje, tempo spotřeby při intenzivních bojových operacích ale může být výrazně vyšší než schopnost výrobců dodávat nové kusy. Právě proto americké velení stále více uplatňuje princip “shoot only when necessary” – zasáhnout pouze tehdy, pokud je skutečně ohrožen strategický objekt, vojenská základna nebo civilní obyvatelstvo.
Telegraph tento měsíc informoval, že se američtí úředníci domnívají, že americké zásoby systémů THAAD jsou nedostatečné k bezpečnému udržení letecké kampaně a že Bílý dům si možná plně neuvědomuje, jak hluboko zásoby klesly. Ministr obrany Pete Hegseth a generál Dan Caine veřejně prohlásili, že munice je pro daný úkol dostatečná, a obě tvrzení mohou platit pro bezprostřední misi, zatímco dlouhodobá situace zůstává nepříjemná.
Armáda požaduje pro fiskální rok 2027 857 interceptorů pro systémy THAAD oproti 55 ve fiskálním roce 2026. Toto číslo je ale nereálné. CSIS odhaduje realistický nárůst produkce na 96 ročně, což znamená, že požadavek popisuje výrobní ambici měřenou v letech, zatímco odpálené rakety a jejich počty se měří v týdnech.
Zdroj: Militarnyi, National Security Journal
Autor/Licence fotografie: THAAD, The U.S. ArmyRalph Scott/Missile Defense Agency/U.S. Department of Defense – Successful Mission, Public Domain