Ruská armáda dál útočí, ukrajinská města dál čelí dronům a raketám a fronta zůstává místem extrémního opotřebení. Přesto se stále častěji objevuje argument, že ruská invaze na Ukrajinu je z hlediska původních cílů Moskvy už rozhodnuta. Ne proto, že by Rusko kapitulovalo nebo že by Ukrajina osvobodila každé okupované území, ale protože Vladimir Putin nedokázal splnit to, kvůli čemu válku rozpoutal: zlomit ukrajinskou státnost, vytlačit Západ z východní Evropy a obnovit ruskou schopnost diktovat bezpečnostní uspořádání kontinentu.
Právě tuto tezi rozvíjí bezpečnostní analytik James Jay Carafano v komentáři pro 19FortyFive. Jeho základní argument zní, že ruská ofenzivní síla již prošla kulminačním bodem, kdy Moskva může dál ničit objekty na Ukrajině, obsazovat jednotlivé obce a prodlužovat válku, ale nemá realistickou cestu k vítězství, které by odpovídalo původním ambicím Kremlu.
Ukrajina přežila jako stát, a stala se vojenskou mocností
Největším Putinovým neúspěchem je samotná existence nezávislé Ukrajiny. Před únorem 2022 Kreml evidentně počítal s rychlým zhroucením vlády v Kyjevě, rozkladem ozbrojených sil a návratem země do ruské sféry vlivu. Místo toho vznikla země s jednou z nejzkušenějších armád Evropy, rozsáhlým dronovým průmyslem, bojově prověřeným důstojnickým sborem a hlubokými vazbami na evropské i americké obranné struktury.
Ukrajina se navíc proměnila z příjemce zahraniční pomoci v důležitého producenta zbraní. Její schopnost vyvíjet levné útočné drony, námořní bezpilotní systémy, prostředky elektronického boje nebo improvizované střely s dlouhým dosahem vytváří nový model války, který sledují armády po celém světě. Z dlouhodobého hlediska tak Rusko nezískalo poslušného souseda, ale ozbrojený stát, jehož obranná identita bude po generace definována odporem vůči Moskvě.
NATO se nerozpadlo. Zvětšilo se a má důvody zbrojit
Další ruský cíl byl politický. Oslabit NATO, zastavit jeho rozšiřování a přimět Evropu, aby znovu přijala ruské veto nad bezpečnostními otázkami ve střední a východní Evropě. Výsledek je přesně opačný. Aliance je vojensky aktivnější, evropské státy navyšují obranné rozpočty a severovýchodní křídlo NATO se stalo jednou z nejlépe chráněných oblastí Evropy.
Pro Kreml je zvlášť nepříjemné, že Ukrajina se i bez formálního členství stala faktickým bezpečnostním partnerem západního bloku. Její armáda je schopna sdílet zkušenosti, testovat nové technologie v bojových podmínkách a představovat významný prvek odstrašení na ruské západní hranici. Putin tak nedostal nárazníkové pásmo. Dostal dlouhodobě nepřátelského, silně vyzbrojeného souseda propojeného se Západem.
Putin přišel o bezpečné zázemí
Třetí zásadní změnou je ztráta ruského pocitu bezpečí v týlu. Ukrajinské útoky na letiště, sklady munice, rafinerie, energetickou infrastrukturu a vojenský průmysl ukázaly, že válka se nedá udržet jen na ukrajinském území. Moskva sice stále disponuje většími zásobami lidí, munice i strategických prostředků, ale musí stále více chránit rozsáhlé území, kritickou infrastrukturu a průmyslové kapacity.
Nedávné útoky ukrajinských sil na ruská ropná zařízení a následná omezení prodeje paliv v některých oblastech ukazují, že ekonomické náklady války se přelévají přímo do ruského zázemí. Současně Rusko pokračuje v rozsáhlých úderech proti ukrajinským městům, což potvrzuje, že konflikt zůstává mimořádně nebezpečný a daleko od skutečného příměří.
Strategická porážka neznamená okamžitý konec bojů
Tvrzení, že Putin „už prohrál“, je potřeba chápat přesně. Neznamená to, že Rusko nemůže ještě získat území, vynutit si pro Ukrajinu bolestivé kompromisy nebo způsobit další obrovské škody. Rusko stále drží rozsáhlá okupovaná území a má schopnost vést opotřebovávací válku. Z vojenského hlediska proto nelze vyloučit další ruské taktické úspěchy. Strategická porážka však spočívá v rozdílu mezi cenou a výsledkem. Kreml rozpoutal největší evropskou válku od roku 1945, obětoval obrovské množství vojáků, vyčerpal obrovské počty své moderní techniky, vybrakoval sovětské sklady, zvýšil závislost na zahraničních dodávkách a přivedl NATO blíže k ruským hranicím. Přitom nezničil ukrajinskou státnost ani nezískal rozhodující vliv nad její budoucností.
Putin proto může rozhodovat hlavně o tom, jak dlouho bude válka pokračovat a kolik dalších lidí za ni zaplatí. Nemůže už ale vrátit Evropu do stavu před únorem 2022. A právě v tom spočívá nejdůležitější ruská porážka.
Zdroj: 19FortyFive, AP News
Autor/Licence fotografie: Putin, Free for use under the Pixabay Content License