Mnichovská bezpečnostní konference zatím přinesla řadu zajímavých postřehů či výzev. S napětím se očekával především projev amerického ministra zahraničí Marka Rubia, který měl být namířený vůči Evropě. Jenže se stal opak a starý kontinent si mohl oddychnout. Tedy prozatím.
Od Rubia čekali evropští zástupci v Mnichově další vydatnou porci školení. Nicméně se nakonec stal opak a ministr zahraničí označil Evropu za cenného spojence USA. Jaká to změna tónu na rozdíl od předchozího projevu amerického viceprezidenta J. D. Vance, který Evropany sebevědomě školil o demokracii a cenzuře.
Obchodní bazuka nakonec nevystřelila
Musíme se ale ptát, proč Rubio přednesl v podstatě smířlivou a vstřícnou řeč. Způsobil to především mimořádně hlasitý odpor evropských států a také členů NATO ohledně bezohledné americké snahy získat Grónsko, přičemž Trump nejprve nevyloučil ani použití vojenských prostředků. V reakci na to se Evropa začala bavit o masivních odvetných opatřeních, pokud by byl naplněn černý scénář.
Obchodní bazuka by uvalením cel pronikavě zasáhla americký byznys v Evropě a hlavně technologické giganty. Jejich zisky by byly citelně sníženy. To by na druhé straně spustilo regulérní a dlouhotrvající obchodní válku USA a Evropy, která by dost možná skončila definitivní rozlukou. Z tohoto hlediska pak musíme chápat i vstřícné rámování Rubiovy řeči na mnichovské bezpečnostní konferenci.
Všichni za jednoho
Evropa se dokázala jasně postavit za Grónsko, které podpořila. Takovou reakci Washington nečekal, spíše předpokládal, že se evropští lídři před Trumpem hluboce skloní. To však Emmanuel Macron a další světoví státníci neudělali a místo toho se zcela vážně bavili o ostré protireakci vůči USA.
Je otázkou, jestli Rubiův projev, v němž Evropu chválil a označil za nejstaršího amerického spojence, znamená trvalý stav a jakýsi klid zbraní, nebo budou pokračovat obchodní, ideové či jiné třenice. Po Trumpově nástupu to totiž vypadalo, že tradiční spojenectví USA a Evropy je vážně oslabeno, a reálně hrozí, že starý kontinent budou ve Washingtonu nadále vnímat jako soupeře a nikoliv spojence.
Autoritativní vůdci vždy oceňují sílu
Je dost možné, že si Trump nejen v případě Grónska osobně testoval, kam až může zajít ve svých požadavcích, z nichž řada má objektivně vydírací charakter. Evropa však potvrdila, že má zdravé sebezáchovné mechanismy a dokáže jasně vzkázat, že byla v tom či onom případě překročena červená linie. Autoritativní vůdci, jakým je i Trump, vždy uměli ocenit sílu a pevné postoje, a to i v tomto případě.
Autor/Licence fotografie: Bílý dům, Zach Rudisin, CC BY-SA 3.0
