Gustáva Husáka většina lidí zná jako generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta. Nicméně i Husák uvízl v síti soudních procesů s komunisty v padesátých letech. A čeho se měl dopustit? Byl tzv. buržoazním nacionalistou.
Gustáv Husák patřil národně orientovaným komunistům, intelektuálům, vzděláním byl právník. Již za svých studií se aktivně angažoval v komunistických kruzích. Husák byl aktivně činný v odboji, po válce ho čekala rychlá politická kariéra, která však měla stejně rychle skončit na počátku padesátých let.
Husákův vzestup
Pozdější prezident se stal předsedou Sboru pověřenců, tedy fakticky slovenské vlády, jeho cílem bylo posílení slovenských orgánů a ještě z doby Slovenského národního povstání idea federace, která se v podstatě zhmotnila až na konci šedesátých let. Na Slovensku měl velkou moc, zejména v bezpečnostních složkách, které podléhaly komunistům.
Politická hvězda, co padá dolů
Nicméně po únoru 1948 se začalo nad ambiciózním Husákem smrákat. Jugoslávsko-sovětská roztržka v roce 1948, kdy Stalin odmítl akceptovat svébytné rozhodování jugoslávských komunistů, kteří neuznali Sovětský svaz jako hegemona komunistického hnutí, se promítla i do Československa, a to jako „úchylka“, která našla výraz v tzv. buržoazním nacionalismu. Ten se soustředil právě na Slovensko a národně orientované komunisty, jako byl Husák, Vlado Clementis, Laco Novomeský a jiné. Ti se sdružili ve třicátých letech okolo časopisu DAV, říkalo se jim proto „davisté“.
Slovensko jako slabý článek
V pražském ústředí KSČ stále přetrvávaly i po převzetí moci názory o Slovensku jako slabém článku republiky, kde se vzmáhají nebezpečné separatistické tendence jako v letech 1938-1939. Nicméně to nemělo žádný reálný základ. Husák a jeho přátelé měli být přesto vinni z toho, že nadřazovali slovenské zájmy, kdy chtěli posilovat tamní mocenské orgány, nad zájmy celého socialistického společenství v čele se Sovětským svazem. Buržoazní nacionalismus tak můžeme označit jako opak proletářského internacionalismu.
O „měšťáckém nacionalismu“ už hovořil jeden z Husákových rivalů na Slovensku Viliam Široký v roce 1948, adresná kritika pak zaznívala od konce čtyřicátých, respektive na začátku padesátých let. Zlom představuje rok 1950, kdy byl Husák s Clementisem, Novomeským, básníkem Danielem Okálim a dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V roce 1951 Husáka zatkly bezpečnostní orgány přímo v kanceláři slovenského komunisty Štefana Bašťovanského, který spáchal o rok a půl později sebevraždu.
Zachránil život sobě i ostatním
Husák byl podroben až nelidskému mučení, byl mu odpírán spánek, ale k absurdním obviněním, které v demokratických státech nemohou být nikdy posuzovány jako trestné, se nakonec nepřiznal. Zde se projevila jeho zarputilost a neústupnost. Tím také zachránil život svým přátelům, kteří se k neexistujícím zločinům přiznávali. Při výsleších, které již předem přistupovaly k Husákovi jako k odsouzenému, byl ponižován, lidsky hanoben, označován za „formálního“ komunistu, kolaboranta s Tisovým režimem a komunistického „odrodilce“. Husák měl jako intelektuál také popírat vedoucí úlohu dělnické třídy.
Úryvek výslechu s Gustávem Husákem z července 1953:
Otázka: Vyšetřováním je zjištěno, že skupina „DAV“, vedená Clementisem, prováděla buržoasně nacionalistickou činnost a vy jste se na ní jako její člen podílel!
Odpověď: (Husák) Nevěděl jsem, že v orientaci „DAVISTů“ je z hlediska stranického něco závadného. S Clementisem jsem neměl žádné protistranické spojení a neměl jsem také tušení o jejich protistranické činnosti v období „DAVu“, neb jsem se s nimi stýkal jako se stranickými funkcionáři.
Otázka: Z toho, že nemluvíte pravdu, budete ještě usvědčen. Nyní vypovídejte o tom, kde všude jste byl v době fašistického slovenského státu zaměstnán a jaké funkce jste zastával!
Odpověď: Od roku 1939 na jaře nastoupil jsem jako advokátní koncipient u Dr. Vaníčka, kde jsem pracoval do konce roku 1940. V roce 1940 jsem nastoupil jako koncipient k Dr. Úradničkovi, kde jsem byl zaměstnán až do léta 1942. Od léta 1942 až do povstání jsem pracoval jako tajemník Ústředního svazu spediterů pro Slovenskou republiku. Na podzim 1943 jsem byl zapsán do advokátní komory v Bratislavě a vedle svého zaměstnání jsem také provozoval advokátní praxi.
Otázka: O tom, jaké osoby dostaly od tisovského fašistického režimu povolení k provozování advokátní praxe, říká svědek Imrich Karvaš:
To, že Dr. Husák si mohl otevříti vlastní advokátní kancelář, nasvědčuje tomu, že měl důvěru slovenského fašistického státu, že Husákovi důvěřovali a byli přesvědčeni o jeho kladném postoji a poměru ke „Slovenskému státu“.
Odpověď: Výpověď Karvaše není pravdivá, neboť ke „Slovenskému státu“ jsem měl vždy odmítavý postoj, protože jsem byl komunista.
Otázka: Zbytečně se vykrucujete! Vyšetřování vám předkládá fotokopii zápisu o výpovědi, který byl tehdy s vámi na ÚŠB (Ústredňa štátnej bezpečnosti) sepsán. Poznáváte tento zápis?
Odpověď: Připouštím, že jsem byl tehdy vyšetřován, ale nepamatuji se na to.
Otázka: Pak vám to tedy připomeneme obsahem vámi podepsaného protokolu, sepsaného na ÚŠB. Citujeme vám:
Tím, že jsem byl zaměstnaný u Dr. Clementise, dostal jsem pověst komunisty, proti čemuž jsem se marně bránil. Vnitřně jsem komunistou nikdy nebyl a nechtěl ani být, neboť z domu jsem byl nábožensky vychovaný, otec byl předsedou agrární strany v Dúbravce a celá moje rodina byla protikomunistického smýšlení.
Z toho je vidět, že jste znovu zradil Komunistickou stranu!
Odpověď: Nikdy jsem nezrazoval zájmy Komunistické strany. Takto jsem na ÚŠB vypovídal z důvodů taktických, neboť jsem jinak vypovídat nemohl.
Otázka: Takovou taktiku používají jenom zrádci! A že jste zrádce, je jasně prokázáno. Vy jste přímo nabízel ÚŠB svoje služby tisovskému fašistickému režimu!
Odpověď: To není pravda.
V roce 1954 se konal proces s tzv. buržoazními nacionalisty, a Husákovi a spol. se kladla za vinu velezrada a sabotáž, jichž se však objektivně nikdo z nich nedopustil. Husák se jako právník hájil sám, znovu obvinění odmítl. Požadoval předvést 31 svědků, kteří by hovořili v jeho prospěch, soud to však striktně zamítl, stejně jako další Husákovy návrhy. Slovenský politik byl v předem zinscenovaném procesu odsouzen k doživotnímu trestu, Okáli na 18 let, Ladislav Holdoš na 13 let, Novomeský dostal „jen“ 10 let.
Smrti unikl Husák jen o vlásek
Pozdější komunistická hlava státu však měla velké štěstí, že proces se konal v roce 1954 po Stalinově smrti a v době prvního uvolnění politických poměrů. Kdyby se konal například dva roky předtím, tak nedostane doživotí, ale čekala by jej oprátka. V roce 1960 byl na amnestii propuštěn a o tři roky později rehabilitován, rozsudky byly zrušeny. Husák se stal opět členem KSČ. Nicméně se mu mezitím rozpadlo manželství s levicovou intelektuálkou a divadelnicí Magdou Lokvencovou, jejímž partnerem se stal herec Ctibor Filčík. Toto bral Husák velmi úkorně a odchod milované ženy, jež zemřela v roce 1966, se odrazil také v jeho osobním profilu, kdy se stal ještě více chladným a odtažitým.
Šedesátá léta pak znamenají v Husákově životě další významný zlom, stává se po Alexandrovi Dubčekovi prvním tajemníkem ÚV KSČ. Jeho jméno je zvlášť negativně spojeno s nastupující normalizací. Muž, který sám na sobě zažil represi, byl strůjcem nových represí proti jiným.
Zdroj: ebadatelna.cz, Michal Macháček: Gustáv Husák
Autor/Licence fotografie: Husák na návštěvě v Banské Bystrici 1969, spolu s prezidentem ČSSR generálem Ludvíkem Svobodou, Peter Zelizňák – Vlastní dílo, Volné dílo