V těchto dnech si připomínáme 78. výročí únorového převratu, během kterého KSČ převzala ve státě veškerou moc. Komunisté hlásali, že v únoru 1948 se zbavili „reakčních“ sil, které brzdily budoucí socialistický vývoj. Ve skutečnosti však nešlo o žádný socialismus, ale o nastolení vlastní totalitní vlády a monopolu na vlastní pravdu.
V únoru 1948 došlo k poslednímu kolu mocenského zápasu v Československu. Komunisté se přestali ohlížet na parlamentní i jiná pravidla a byli pevně rozhodnuti zlikvidovat ostatní demokratické strany, které jim překážely v jejich plánech. Únor 1948 rozhodl otázku moci, v níž demokraté prohráli. V tomto střetu nemohli obstát, ale bylo možné komunistům marš za uchopením absolutní moci alespoň ztížit.
Zabránili jsme puči nekomunistických stran
Komunisté vykreslovali v dalších 41 letech ve sdělovacích prostředcích, učebnicích a dalších materiálech, že žádný puč ve skutečnosti neprovedli, jen rozdrtili chystaný převrat demokratů, kteří je chtěli vymanévrovat z vlády a usilovali o odbourání „revolučních vymožeností“. Tím také komunisté vysvětlovali použití nátlakových a násilných prostředků, které byli v rozporu s tehdejší Ústavou.
Komunisté chtěli postupně zavést sociálním inženýrstvím beztřídní společnost, kde by už nebylo chudých ani bohatých, ale víceméně měli mít všichni stejně. To je ale utopie, protože taková společnost nikdy nemůže existovat, a i v letech 1948-1989 zde existovaly vrstvy nebo třídy, kdy příslušník jedné měl zkrátka více než příslušník té druhé. Taxikář, zelinář a vekslák byl na tom objektivně hmotně lépe než mnohý jiný občan.
Totalita pod rouškou socialistického ráje
Pod rouškou sociálně spravedlivé společnosti byl ve skutečnosti zaváděn totalitní model vládnutí. Komunisté se cítili ve svých názorech být neomylní, protože svět podle nich neomylně „objektivními zákonitostmi“ vývoje směřuje k socialismu jako konečnému řádu dějin. Výstižně to vyjádřil komunista Bruno Köhler, který řekl, že „strana má pravdu, i když lže.“ Co na tom, že rok 1989 vyvrátil ideologickou frázi o socialismu jako o konečném stádiu lidských dějin, protože došlo z komunistického pohledu k restauraci kapitalismu a opětovné vládě buržoazie.
KSČ tedy k pravdě přistupovala z ideologických či třídních pozic, kdy odlišný názor musel být zákonitě označen za zpátečnický, nesprávný, protože to byl pohled starého, tedy již překonaného kapitalistického řádu. A nejen že byl nesprávný, ale byl také tvrdě trestně postihován.
Jediní budovatelé lepšího světa
Komunisté se tedy mesianisticky domnívali, že opravdu jen oni jsou vyvolení k tomu, aby budovali nový a spravedlivější svět. Ti, kteří této myšlence odporovali a pravdivě poukazovali na skutečnost, že zde panuje totalita a bezpráví, byli podle komunistických vládců nepřátelé, kteří měli být zlikvidováni, protože brání tomu, aby vznikla lepší a spravedlivější společnost. Marxismus-leninismus byl tak jediným oficiálně připuštěným „světonázorem“.
V roce 1968 si mohli lidé užívat doušky dlouho nepoznané svobody. KSČ pod vedením Dubčeka a dalších reformních komunistů připustila i takové názory, které by se dřív například v tisku nikdy neobjevily. Nicméně stále musíme mít na paměti, že u moci byli komunisté, kteří by nikdy nepřipustili konání svobodných a demokratických voleb. To šlo daleko za jejich mentální horizonty a tyto snahy by hodnotili jako pokus o návrat před únor 1948, čili k omezenému, ale pluralitnímu systému.
Za normalizace však oficiální doktríně o vybudování socialistické společnosti věřil z vysoce postavených komunistů jen málokdo. Důležité bylo zůstat u moci, a to za každou cenu a nepřipustit opozici, aby do veřejných záležitostí jakkoliv hovořila. To by totiž znamenalo zpochybnění mocenského monopolu KSČ. Rok 1989 pak komunisty zásadně vyvedl z omylu, jejich omílané ideologické fráze marxismu-leninismu už nikoho nezajímaly. Události jasně potvrdily, jak se režim postavený na každodenních lžech, sám ukázkově vypotřeboval. Komunistická totalita se zbortila a s ní i proklamovaná sociálně spravedlivá společnost, která ve skutečnosti privilegizovala jednu třídu, a to dělnickou.
Autor/Licence fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0
.jpg){kind=link}