Magazín Securitytech.cz se před další fází mírových rozhovorů zeptal plukovníka českého generálního štábu v záloze a vojenského analytika Zdeňka Petráše na hodnocení prvního kola třístranných rozhovorů Ukrajiny, Ruska a USA v Abú Dhabí. Dále nás zajímalo, jak by nakonec celý konflikt mohl dopadnout, a jestli může z něho Ukrajina vyjít jako nezávislý a suverénní stát. „Rusko může přistoupit na to, že se stáhne z území, které nyní kontroluje, za předpokladu, že se Ukrajina stane nárazníkovou zónou mezi NATO a Ruskem a bude demilitarizována,“ hodnotí možný další vývoj Petráš. Více nabízíme v našem rozhovoru.
Jak hodnotíte první kolo třístranných jednání v Abú Dhabí? Došlo k nějakému zásadnějšímu posunu?
V každém případě zaznělo, že by snad mělo dojít k k zastavení palby. To je zásadní pro to, aby se vůbec mohla zahájit mírová jednání. Pokud by přetrvávaly boje, tak toho lze jen těžko dosáhnout. Těžko jinak říct, jaký je dosavadní stav těchto jednání. To bude ostatně předmětem následných tiskových konferencí a výstupů. Budou se muset ale nastavit určité podmínky, za nichž budou chtít obě strany ustat v bojích a následně konflikt ukončit. Na druhé straně příměří i zastavení bojů může být křehké a může dojít k jeho porušení.
Přistupuje Donald Trump k oběma stranám férově a nezaujatě?
Myslím si, že nelze jednoznačně říct, že je to tak či onak. Nicméně je třeba dodat, že pokud nějakým způsobem skončí konflikt, pak je vlastně jedno, jak Trump ke komu přistupuje. Důležitý je pochopitelně výsledek. Platí, že obě strany musí na mírové podmínky přistoupit. Víme, že Ukrajina vyslovila přání, aby evropští zástupci byly u mírových rokování, ze strany Ruska dokonce měly zaznít požadavky, aby u jednání figurovala Čína nebo Indie. V každém konfliktu je však těžké najít subjekt, který by byl tím zprostředkovatelem míru. V současné chvíli je to Donald Trump. Jestli přistupuje k oběma stranám stejně, abych odpověděl na vaši otázku, záleží na posouzení zástupců diplomacie na obou stranách. Víme, kdo má v současné chvíli strategickou iniciativu, kdo se snaží dobýt další ukrajinská území. Takže dá se říct, že role zprostředkovatele není někdo, kdo by oběma stranám vycházel vstříc, ale aby se snažil konflikt v prvé řadě urovnat.
Autor/Licence fotografie: Volodymyr Zelenskyj a Donald Trump v roce 2025, The White House, Public Domain
Jednou ze stěžejních otázek je Donbas, Rusko jej chce získat za každou cenu a to včetně oblastí, které nedobylo, nebo nekontroluje. Může si dovolit z politického, ekonomického, ale i vojenského hlediska prezident Volodymyr Zelenskyj jej podstoupit?
Já si to dokážu představit. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj hovoří o tom, že pokud by Ukrajina měla nějaké území ztratit, tak to musí být provedeno na základě všelidového hlasování. Na straně druhé se každá válka vede s určitým cílem a a její aktéři se snaží prosadit svou vůli vůči protivníkovi. Rusko se snaží získat většinu Donbasu a zajištění pozemního přístupu na poloostrov Krym. To znamená jižní část od delty Dněpru od města Cherson. Já si osobně myslím, jak sleduji bojové operace obou stran, že při mírových rozhovorech bohužel o část území Ukrajina přijde. Bude samozřejmě záležet na diplomatické síle Ukrajiny, co se týče dalších části území a jejich možného podstoupení.
Čím je pro Ukrajinu Donbas tak důležitý a co by jeho ztráta znamenala v praktickém ohledu?
Donbas je významným průmyslovým regionem či centrem, nachází se zde mnoho zdrojů nerostných surovin. Pokud se zaměřím na vojenskostrategický úhel pohledu, tak pokud Ukrajina ztratí velkou část Donbasu nebo celý, tak přijde o tzv. donbaský obranný val. Jsou zde také města, která když se posílí, jsou schopna z hlediska opěrných bodů vzdorovat ruské agresi. Jestliže by ale Ukrajina o Donbas přišla, byla by výrazně oslabena obrana proti případné další invazi. Podle mě jde Rusku prioritně o Donbas z hlediska ekonomických přínosů, čili o zdroje a nerostné suroviny, jak už jsem zmínil. Nesmíme ale zapomenout ani na to, že se na Donbasu nachází také silná ruská menšina, takže není vyloučeno, že tam případně může proběhnout referendum o případném připojení k Rusku.
Vidíte ochotu Ruska vůbec k nějakým územním ústupkům?
To si dokážu představit, ale musí to být kompenzováno něčím jiným. Rusko může přistoupit na to, že se stáhne z území, které nyní kontroluje, za předpokladu, že se Ukrajina stane nárazníkovou zónou mezi NATO a Ruskem a bude demilitarizována. To také znamená, že by se Ukrajina nemohla stát součástí Severoatlantické aliance v budoucnu. Každá válka končí diplomatickým řešením a je i dnes diskutabilní, kdo je vítězem. Protože vítězem je ten, komu bude dána výhoda i v budoucnosti, a to opravdu ukáže jen čas. Známe z historie řadu případů, kdy vítězství ve válce de facto neznamenalo žádnou výhodu z dalšího vojenskostrategického či politického vývoje.
Jak by měly vypadat bezpečnostní záruky Ukrajině, pokud by byl vyloučen její vstup do NATO?
To se ptáte na zásadní a současně diskutabilní otázku. O tom, jaké budou bezpečnostní záruky, si nemůže Ukrajina v současné době diktovat. Je to samozřejmě otázka diplomatických jednání a kompromisů mezi oběma stranami. Otázka bezpečnostních záruk nicméně nemusí být žádnou výhodou pro Ukrajinu. Platí ale to, že se na nich musí shodnout všechny strany, které jsou v mírových jednáních zainteresovány. Může nastat situace, kdy Ukrajina získá takové bezpečnostní záruky, s nimiž nebude Rusko souhlasit. Kyjev by musel se svými spojenci vyvinout takovou diplomatickou sílu, aby Moskvu zatlačil do defenzivy. Rusko by tak mohlo být politicky poraženo.
Je podle Vás možné, aby Ukrajina vyšla z konfliktu jako nezávislý a suverénní stát?
Může se to stát, je to ale spíše otázka pro politology a další odborníky na mezinárodní vztahy. Z vojenského hlediska se může Ukrajina cítit jako vítěz, pokud odkážeme na skutečnost, že ruským cílem bylo získat celou zemi. Když si vezmeme například válku o Falklandy v 80. letech, tak se paradoxně argentinská armáda cítila jako vítěz. Máme ale i další případy z historie. První světová válka neskončila na frontě totální porážkou německého vojska. Samozřejmě Německo signovalo kapitulaci v roce 1918, o porážce však nicméně rozhodlo až podepsání Versaillské smlouvy v červnu roku následujícího. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Až budoucnost ukáže, jestli to pro Ukrajinu bylo dobré, či nikoliv, a zdali z konfliktu vyšla jako morální vítěz. A zde musíme vzít v potaz všechny možné aspekty – politické, ekonomické i vojenské.
Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D. (* 1964) je plukovníkem gšt. v záloze, absolventem VVŠ PV ve Vyškově. V letech 2003-2009 pracoval jako vojenský poradce na Stálém zastoupení České republiky při EU v Bruselu, kde zastával funkci národního zástupce v pracovní skupině Vojenského výboru EU pro rozvoj vojenských schopností. Působí jako akademický pracovník v Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity Obrany v Brně. Často komentuje jako odborník a analytik geopolitické a vojenské souvislosti, světové konflikty, mimo jiné válku na Ukrajině a jiné.
Autor/Licence fotografie: Vojáci ukrajinského praporu Donbas ve válečné zóně, Lionking, CC BY-SA 4.0