Málo známou skutečností je, že i Američané museli svést lítou bitvu s Japonci na vlastním území, Aleutských ostrovech na Aljašce. Ta trvala od června 1942 do srpna 1943.
Američané museli po japonském útoku na Pearl Harbor v závěru roku 1941 bojovat s houževnatým nepřítelem v Pacifiku. Z tohoto hlediska byla stěžejní bitva o Midway z června 1942, která znamenala zastavení japonské expanze a také obrat ve prospěch USA v námořní převaze. Důležité byly i další boje, o strategicky důležité Aleutské ostrovy, souostroví, které patřilo USA.
Důvody Japonců k obsazení amerického území
Japonci měli velký zájem území obsadit, měli k tomu řadu důvodů. Obávali se toho, že by americký nepřítel mohl využít Aleuty jako základny pro bombardování severního Japonska, narušovat japonské námořní trasy či provádět útoky na Kurilské ostrovy. Začátek útoku se kryl s již zmíněnou bitvou o Midway, admirál Isoroku Jamamoto měl v plánu odvést část amerických sil na sever, rozptýlí pozornost amerického zpravodajství a zakryje skutečný hlavní úder na Midway. Jenže jak víme, Američanům se podařilo rozluštit japonské kódy, k čemuž významně pomohl zdatný americký kryptoanalytik Joseph Rochefort.
A pak zde existovaly pro Japonsko prestižní důvody. Chtělo dokázat, že americké území není nedotknutelné, ale že o ně musí jejich protivník tvrdě bojovat. Mělo to současně být vzpruhou pro japonské vojáky, že Tokio drží v souboji se silnějším nepřítelem iniciativu. Japonsko zahájilo plánovanou invazi na Aleutské ostrovy 3. června 1942 útoky svých palubních letounů. Údery směřovaly na námořní základnu Dutch Harbor. Při intenzivních náletech přišlo o život 43 Američanů, útoky také poškodily ropné nádrže.
Údery byly zároveň odvedením pozornosti od japonského útoku na ostrov Midway, o čemž byla řeč již na jiném místě. A vypadalo to, že se Japoncům v jejich kampani daří. O několik dnů později provedly japonské síly útok na ostrov Kiska a zajaly zde posádku meteorologické stanice amerického námořnictva.
Jen o den později se podařilo 301. samostatnému pěšímu praporu pod velením Matsutošiho Hozumiho vylodit na ostrově Attu na západním konci Aleut. Po obsazení Attu a Kisky začalo Japonsko budovat obranné pozice a letiště. Japonské síly se začaly v následujících měsících navyšovat, rozrostly se do března 1943 na přibližně 2 300 vojáků, to ale nebylo konečné číslo. Japonské síly opevňovaly pozice v horách s výhledem na potenciální vyloďovací pláže, kopaly zákopy a bunkry a hromadily zásoby.
Americký strach
Pokud se Japonci obávali toho, že by Aleuty mohli Američané využít k bombardování Kurilských ostrovů a severního Japonska, nyní měli obránci strach, že by Aleuty nepřítel využil jako základnu pro údery na západní pobřeží USA. Američané rychle personálně posílili Dutch Harbor a začali budovat své základny na Atce a dalších ostrovech. Letadla z těchto základen začala provádět nálety na Kisku a Attu.
Americké námořnictvo pod velením kontradmirála Charlese McMorrise mělo plán na přerušení japonských zásobovacích tras. Schylovalo se k bitvě u Komandorských ostrovů v březnu 1943, kde se střetly americké a japonské hladinové síly. Japonsko bylo nuceno upustit od pokusů o doplnění zásob hladinovými plavidly a omezit je na ponorky. Omezení zásobování oslabilo japonské síly na Attu i Kisce.
Tuhé boje probíhaly o ostrov Attu. Terén ostrova neumožňoval, aby zde operovala vozidla. Američané se museli popasovat s hlubokými údolími, mrznoucím deštěm či bahnem. Japonci naopak využívali drsné podmínky a bojovali z opevněných pozic. Nakonec se podařilo ostrov zajistit a Američané se chystali na dobytí Kisky, kde mělo být přes 5 tisíc japonských vojáků.
Bitva, která nakonec nebyla
Očekávalo se, že Japonci budou zde mít ještě pevnější obranu, mnozí se chystali na opakování stejného scénáře z ostrova Attu.
Dne 15. srpna 1943 se na ostrově vylodila invazní síla 34 426 amerických a kanadských vojáků za masivní námořní a letecké podpory. Jenže k překvapení všech nebylo s kým bojovat. Japonci totiž pod rouškou mlhy už v závěru července předtím evakuovali své vojáky pomocí ponorek a hladinových lodí. Zato však připravili pro Američany pasti hlavně v podobě nášlapných min. Společně s drsným počasím a „friendly fire“, kdy se americké síly špatně kvůli zhoršené viditelnosti orientovaly, si operace vyžádala životy 313 Američanů.
Příčiny japonského neúspěchu
A proč tedy nakonec japonská invaze neuspěla? O výsledku ročních bojů rozhodla především logistika. Attu je z japonských Kuril vzdálený asi 1 300 km, což je pro zásobovací lodě v bouřlivém a mlhavém moři velmi obtížné. Japonci na obsazených ostrovech strádali, když se jim nedostávalo přídělů potravin, léků, ale i munice a paliva. Špatné počasí pak neutralizovalo letecké operace. Na Aleutských ostrovech panovala skoro vždy mlha, silné větry a nízká oblačnost. To byl sám o sobě další nepřítel. Japonci jako kolikrát předtím Američany podcenili. Domnívali se, že nebudou ochotni získat zpět Attu a Kisku, v tom se však mýlili. Ze strategického hlediska však pro Japonce neměly Aleuty takovou hodnotu, jakou jim původně přikládali.
Jen pro zajímavost na závěr dodejme, že v dnešní době jsou ostrovy Attu a Kiska z velké části neobydlené. Kisku občas někdo navštíví, ale i tak je pro zájemce obtížně dostupná.
Zdroj: military.com
Autor/Licence fotografie: Část obrovské americké flotily je připravena na boj proti Japoncům, Horace Bristol, Public Domain
.jpg){kind=link}