Nízké přelety sovětských a nyní ruských letadel nad válečnými loděmi amerického námořnictva jsou z nějakého důvodu „oblíbenou zábavou“ pilotů bývalého SSSR a nyní Ruska. Ne vždy ale tyto přelety končí pouze zachycenými snímky amerických lodí.
Obvykle takové demonstrace síly probíhají bez zvláštních událostí. Letadlo proletí poblíž lodi, pořídí se pár pěkných fotek nebo videí, a to je vše. V roce 1968 ale mělo blízké střetnutí na moři smrtící dohru.
Norské moře 1968: Tu-16F versus USS Essex
Průzkumný Tu-16F pilotovaný podplukovníkem Alexandrem Plijevem se nad americkou letadlovou lodí USS Essex (CV-9) objevil 25. května 1968. Plijev, sovětský expert na pilotáž v malé výšce, provedl celkem 4 přelety okolo Essexu. Některé z nich byly pod úrovní kolosu, který na délku měřil přes 265 metrů. Tu-16 přeletěl nad USS Essex v tak nízké výšce (15-20 m), že konce křídel při zatáčení narazily do vody a letadlo se rozbilo o hladinu moře.
Snaha o záchranu protivníka
Z paluby americké letadlové lodi se do vzduchu vznesly vrtulníky, ale záchranný tým nikoho z 6 členů posádky nešťastného letounu nenašel. Druhý Tupolev sloužící jako retranslační systém během letu vedoucího letounu v nízké výšce, ztratil signál a sestoupil k USS Essex, aby se pokusil pochopit situaci.
USA předaly záběry neštěstí Sovětskému svazu diplomatickou cestou. Sověti záběry drželi v režimu tajné.
Plijev byl esem v nízkých průletech, které byly součástí demonstrace síly, údajně nařízené jeho přímým velitelem. Možná se snažil pořídit lepší fotografie. Snahy svalit vinu na stíhačky amerického námořnictva selhaly po zveřejnění záběrů, ale přesto se šířily zvěsti, že Plijev provedl manévr ve snaze „vyhnout se srážce s dronem ovládaným dálkově z Essexu.“ Trosky letounu byly údajně nalezeny asi 240 km západně od norského pobřeží.
Tu-16 Badger
Díky svým šípovitým křídlům a elegantnímu nízkému profilu měl Badger až hrozivý vzhled. Nebyl navržen jen pro výkon, on i jako zabiják vypadal. Poháněn dvěma proudovými motory Mikulin AM-3 M-500, z nichž každý vyvinul tah 21 000 liber, mohl bombardér Tu-16 dosáhnout rychlosti až 1 092 km/h s maximálním doletem 7 500 km a dostupem 12 700 m. Posádku stroje tvořilo většinou šest nebo sedm členů, v závislosti na druhu mise.
Pro svou obranu byl Tu-16 vyzbrojen šesti až sedmi 23mm kanóny Afanasev-Makarov AM-23 umístěnými v hřbetní, spodní a ocasní věži. Jeho útočné schopnosti byly stejně působivé. Bombardér měl podvěsy pod křídly a vnitřní pumovnici a byl schopen nést různou výzbroj, včetně raket vzduch-země Raduga KS-1 Komet, K-10S nebo KSR-2. Mohl nést až 20 000 liber konvenčních pum.
Sovětský svaz vyrobil celkem 1 509 letounů Tu-16 a dalších 231 bylo v Číně vyrobeno na základě licence pod názvem Xi’an H-6. Zatímco většina letounů Tu-16 byla vyřazena z provozu koncem 90. let a začátkem prvního desetiletí 21. století, H-6 zůstává dodnes v provozu u letectva a námořnictva Čínské lidově osvobozenecké armády a je páteří čínských bombardovacích sil.
Zdroj: The Aviation Geek Club, Bureau of Aircraft Accidents Archives, The Aviationist
Autor/Licence fotografie: Tu-16 nad torpédoborcem USS Hewitt (DD-966) cca 1978, U.S. Navy, Public Domain